Fleš - Zpravodajský čtrnáctideník studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

RUBRIKY

Domácí | Zahraniční | Kultura | Sport | Flešmentáře | Flešmédia | Analýzy | Flešjetony |


Vendulka Čapková – jedna z prvních profesionálních vojákyň! Foto archiv

Cizí slovo vojákyně

„Vážení vojáci – teď jsem se ptal tady plukovníka, jestli se správně říká vojačky, vojandy, či vojákyně – takže tedy vážení vojáci a vojákyně,“ takto se prezident ČR Václav Klaus snažil odlehčit svůj přípitek pronesený po přísaze profesionálních vojáků české armády. První vojáci z povolání složili svůj slib 28. října 2005 na Pražském hradě.

Nejen Václav Klaus coby vrchní velitel ozbrojených sil České republiky, ale my všichni budeme muset obohatit svou slovní zásobu o poměrně nový pojem „vojákyně“. Žen totiž v naší armádě působí čím dál více. Z 280 studentů prvního ročníku Univerzity obrany, kteří na Hradě skládali přísahu, jich totiž celá pětina mrzla v sukních ke kolenům a silonových punčocháčích, povinné součásti slavnostního stejnokroje žen.

Jaký je současný úděl žen v armádě nám v rozhovoru přiblížila devatenáctiletá podpraporčice Vendulka Čapková. Kromě toho, že je studentkou Univerzity obrany a tedy plnohodnotnou vojákyní z povolání se všemi právy a povinnostmi, studuje na Karlově Univerzitě medicínu. Jako vojenská lékařka bude moci působit ve špičkově vybavených vojenských nemocnicích, ale i na misích v oblastech postižených například válečnými konflikty.

Zatím je jejím zaměstnáním studium. Od armády za to dostává plat, během roku má nárok na 5 týdnů dovolené. Ty si musí vybrat v určený čas. Život dělí mezi nelehké studium medicíny a vojenskou přípravu. Všechny přednášky má povinné, k tomu si připočtěte pravidelné střelby, zdravotní prohlídky, tělesná přezkoušení a jednou za měsíc celodenní dozorčí službu.

Splní-li všechny tyto náročné povinnosti, má po dokončení školy, kdy dosáhne hodnosti nadporučíka, jistý svůj nástupní plat a pracovní místo na smluvenou dobu dvanácti let. Oproti civilním lékařům je to obrovská výhoda.

Je rozdíl mezi profesí „obyčejného“ profesionálního vojáka a vojenského lékaře?

Abych pravdu řekla, v armádě bych nechtěla dělat nic jiného než právě medicínu. Nechci tím urážet něčí práci, ale na nic jiného bych žaludek neměla. Mezi profesionály se o doktorech říká, že jsou tak trochu jiná armáda. Já zase říkám, že kdyby lékař uvažoval v jistých věcech jako voják, tak mu pacient zemře. Takže být vojákem je pro mě příjemné zpestření.

Abyste se mohla stát profesionálním vojákem, musela jste absolvovat tzv. základní přípravu, což je tříměsíční obdoba náhradní vojenské služby. Jaký byl váš nejhorší a naopak nejlepší zážitek z vojny?

Celá vojna byl jeden velký zážitek. Nejhorší pro mě bylo asi to, že voják v drtivé většině případů nesmí prokázat větší inteligenci než jeho velitel. A nejhezčí zážitek z vojny? Sem bych zařadila spíše věci, na které jsem se těšila, že si je vyzkouším, protože jako budoucí doktor se k nim asi jen tak nedostanu – takže typické branné aktivity jako střelba ze samopalu, kulometu a pistole, dále různé bojové dráhy a cvičení s taktickými náměty.
Jako budoucí lékařka tedy budete lidské životy spíše zachraňovat.

Jak se ale díváte na ženy v bojových jednotkách? Součástí vojenské přísahy je přece i věta „Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.“

Nejsem zastáncem toho, aby ženy byly součástí bojových jednotek. Nedělalo by to dobrotu. Jeden náš velitel, kterého si nesmírně vážím, nám vyprávěl o své misi v Kosovu, kdy zajali otce se synem, kteří po nich nekompromisně stříleli. Tomu klukovi bylo 10 let. Choval se však jako zabiják, takže oni se k němu museli chovat jako k zabijákovi. Jinak by mohli zemřít čeští vojáci. Žena by se k dítěti takto chovat nedokázala a jen těžko by toho malého chlapce držela dva dny bez jídla ve sklepě.

Další problém je, že ocitne-li se žena ve válečném konfliktu nebo v zajetí, většina mužů projeví svůj ochranitelský cit a snaží se ženě pomoci. Tím však oni sami ztrácí bojovou morálku.

Pociťovala jste nějaké rozdíly v přístupu k ženám a mužům i při výcviku?

Jistě, ne všichni muži berou ženu jako rovnocenného partnera. Je to těžké, když se některá domáhá rovnoprávnosti, je označena za feministku. Muž někdy chápe rovnoprávnost tak, že všechny věci bude žena dělat stejně jako on, což ale při jejích fyzických předpokladech většinou není dost dobře možné. Na základní vojenské přípravě to bylo hodně vidět. Když jsme šli do pole, každý nesl cca 20 kg v neforemné velké polní. Pokud se s takovou zátěží má běžet, je jasné, že většina dívek buď doběhne později, nebo se jim musí něčím ve výstroji ulehčit. Když jsme ale stříleli na terč, při čemž není nutná fyzická kondice, tak se holky zcela klukům vyrovnaly!

Do Armády ČR se přesto hlásí stále více žen. Reaguje na to armáda určitou proměnou?

Dá se říci, že armáda není na účast žen ještě zcela připravena. A muži často neví, jak se k ženám v armádě mají chovat.

Nejvýrazněji se to projevuje na výstroji. Chybí dámské velikosti uniforem, triček a bot, navíc mnohdy neexistují dámské střihy.

Je tu ještě otázka hygieny. Například chození na toaletu v lese v plné polní je zajímavé. Kluk si jen rozepne poklopec, ale holka.... Často nás velitel rozkazem upozornil, že na to máme tři minuty. Za tu dobu jsem se stihla tak akorát odstrojit.

No a pokud si chcete stěžovat, je vám předhozen argument, že ženská v armádě nemá co dělat. Zajímavé je, že když nám velela žena, tak všechno šlo a nikdo si nestěžoval – ani kluci, ani holky. Ono to zkrátka asi bude chtít trochu přehodnotit postoje a konečně se vzdát zajetých kolejí.

Petra Tatarová

Kratce

Fleš pokračuje na nové adrese! fles.fsv.cuni.cz

Fleš v PDF! Strana 1, Strana 2, Strana 3, Strana 4

Čtení Fleše je návykové, varuje doc. Osvaldová!


Čísla

Fleš č. 4 | 14. dubna 2005

Fleš č. 5 | 5. května 2005

Fleš č. 6 | 12. května 2005 - Lidové flešiny

Fleš č. 1 | 20. října 2005

Fleš č. 1 | 2. března 2006

Fleš č. 1 | 26. říjen 2006

Fleš č. 2 | 16. března 2006

Fleš č. 3 | 30. března 2006

Fleš č. 4 | 8. prosince 2005

Fleš č. 4 | 13. dubna 2006

Fleš č. 5 | 22. prosince 2005

Fleš č. 5 | 27. dubna 2006

Fleš č. 1 | 3. března 2005

Fleš č. 2 | 3. listopadu 2005

Fleš č. 3 | 24. listopadu 2005

Fleš č. 2 | 17. března 2005

Fleš č. 3 | 31. března 2005

Fleš č. X | prosinec 2004


Nejčtenější

Zabydlování prváků na koleji

Cizí slovo vojákyně

Večerníček má výstavu

Karel Kubeška: Curling je hra, která sdružuje lidi

Karle, to dítě není tvoje!

© 2005 Jiří Bulan | Redakce