Fleš - Zpravodajský čtrnáctideník studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

RUBRIKY

Domácí | Zahraniční | Kultura | Sport | Flešmentáře | Flešmédia | Analýzy | Flešjetony |

Lidské svědectví Wernera Bischofa

Po loňské výstavě fotografií Roberta Capy uspořádal pražský Obecní dům soubornou přehlídku díla další z významných postav tzv. humanistické fotografie, Švýcara Wernera Bischofa (1916–1954).

Bischof, který stál spolu s Robertem Capou a Henri Cartier-Bressonem u vzniku nejslavnější obrazové agentury Magnum Photos, nebyl nikdy tradičním fotoreportérem. Vždy považoval sám sebe spíše za umělce a vedle prostého sdělení kladl důraz i na estetiku, osobitost a emocionální náboj svého díla. Před druhou světovou válkou, již prožil ve své neutrální domovině, se coby absolvent umělecké školy věnoval téměř výhradně reklamní a módní fotografii. Cit pro využití světla, důraz na kompozici i technická dokonalost — to vše se Bischof při práci v ateliéru naučil rozvíjet a bylo to určující i pro jeho následnou dokumentární tvorbu. Po skončení války strávil Bischof téměř tři roky cestami po starém kontinentu. Navštívil zničené Německo, Francii, země jižní i východní Evropy, Československo nevyjímaje. Křehké snímky zachycující tehdejší život, které na svých cestách pořídil, se staly jedním z pilířů rodící se humanistické fotografie. Sto pět vystavených fotografií je spolu s dokumentárním filmem a dobovými materiály průřezem akcentujícím nejvýznamnější období Bischofovy tvorby. K vidění je také několik doposud nepublikovaných kontaktních snímků nafocených roku 1948 v Praze.

Bischof odmítal být nástrojem na dodávání bombastických fotografií a lovci senzací v podstatě pohrdal. Vystavené snímky z Indie zasažené hladomorem, Indočíny, Japonska i obou amerických kontinentů jsou přes veškerou zobrazenou bídu a utrpení především svědectvím člověka o člověku. Důraz na pravdivé a důstojné zachycení životní reality přivedl Bischofa několikrát ke skeptickým úvahám o omezenosti sdělení, které fotografie může poskytnout. Zinscenovaná návštěva novinářů v zajateckém táboře pro severokorejské vojáky, kterým byly pod hlavičkou OSN vymývány mozky antikomunistickou propagandou, ho znechutila. Odmítal, aby jeho fotografie sloužily kterémukoliv režimu.

Bischofova předčasná smrt je v souvislosti s osudem Roberta Capy příznačná a symbolická. Zatímco Capa šlápl na minu ve Vietnamu, Bischof nepřežil pád automobilu do propasti v peruánských Andách. Obě tragické události od sebe dělí pouze devět dní. Nabízí se proto parafráze: „Fotografové jsou mrtví, ať žije fotografie!“

Jaroslav Soukup

Kratce

Fleš pokračuje na nové adrese! fles.fsv.cuni.cz

Fleš v PDF! Strana 1, Strana 2, Strana 3, Strana 4

Čtení Fleše je návykové, varuje doc. Osvaldová!


Čísla

Fleš č. 4 | 14. dubna 2005

Fleš č. 5 | 5. května 2005

Fleš č. 6 | 12. května 2005 - Lidové flešiny

Fleš č. 1 | 20. října 2005

Fleš č. 1 | 2. března 2006

Fleš č. 1 | 26. říjen 2006

Fleš č. 2 | 16. března 2006

Fleš č. 3 | 30. března 2006

Fleš č. 4 | 8. prosince 2005

Fleš č. 4 | 13. dubna 2006

Fleš č. 5 | 22. prosince 2005

Fleš č. 5 | 27. dubna 2006

Fleš č. 1 | 3. března 2005

Fleš č. 2 | 3. listopadu 2005

Fleš č. 3 | 24. listopadu 2005

Fleš č. 2 | 17. března 2005

Fleš č. 3 | 31. března 2005

Fleš č. X | prosinec 2004


Nejčtenější

Zabydlování prváků na koleji

Cizí slovo vojákyně

Karel Kubeška: Curling je hra, která sdružuje lidi

Večerníček má výstavu

Karle, to dítě není tvoje!

© 2005 Jiří Bulan | Redakce